Kdy se vlastně muž stává otcem? Při početí, při narození nebo až když jde dítě do školky? Záleží na vás, kdy se pro otcovství rozhodnete…
Otcové 20. století byli pasivní a dnešní muži nemají pro aktivní otcovství modely a vzory. Nové generace mužů a žen však otcovství chápou jako důležitý životní projekt, jako výzvu pečovat o děti, a to od nejútlejšího věku.
Otcovství znamená dospět. Ochotu vzít na sebe odpovědnost. A během očekávání (prvního) potomka je muž nejvíce otevřen změnám, protože prochází jednou z nejvýznamnějších fází svého života – přisvojuje si identitu otce. Už tehdy vzniká jeho otcovský projekt. Samo těhotenství ženy je tak příležitostí pro otevření otázek o životních hodnotách i postoji k partnerství, rodině, pracovnímu prostředí či komunitě.
Bezprostředně po narození dítěte se v rodině přerozdělují základní role a povinnosti. Muži mají šanci reálně zahájit svoje aktivní otcovství – pravidelnou péčí o děti a jejich životní prostor.
Jaká je vlastně role otce při výchově dětí? Každý jsme originální osobnost a dětem předáváme především to, kým sami jsme a jak se chováme.
Kluci berou tátu jako mužský vzor, který se snaží v životě napodobit a zároveň neustále vyzývat k soupeření. Tátové jsou nesmírně důležitou součástí jejich identity.
Holky vnímají tátu jako středobod mužského světa. To, jak se k nim otcové chovají, má zásadní vliv na to, jaký později budou mít vztah k mužům.
Pomáhat dětem „odstřihnout se“ od pomyslné pupeční šňůry a rodinného hnízda. V různých momentech jejich života je tím, kdo je podpoří na cestě k samostatnosti. Od prvních krůčků až po studium v zahraničí, stěhování do vlastního a výchovu vlastních potomků.
Být pro děti rozhodnou, jasnou, transparentní a nenásilnou autoritou. Nastavovat jim hranice a férová pravidla. Ukázat, že autoritu lze také předat a že hranice je ve vhodný čas možné překročit.
Učit děti, jak konstruktivně nakládat se svou silou a energií. Aby se s ní naučily zacházet, musí ji poznávat, prožívat a kultivovat. Potlačená nebo nezvládnutá agrese vede k výbuchům nahromaděné energie, návalům vzteku a (sebe)destruktivním sklonům.
