Stávám se sám sebou: vzpomínky terapeuta

7. 1. 2020 Mužská cesta, Recenze Lucie Nováková
Psychoterapeut a psychiatr Irvin D. Yalom sepsal své paměti v knize Stávám se sám sebou. Recenzi napsal Michal Vybíral, psychoterapeut a jeden ze zakladatelů LOMu.

Začal bych tuto upoutávku na knihu Irvina D. Yaloma Stávám se sám sebou parafrází výroku, který bývá připisován Sigmundu Freudovi: „Každý z nás v životě alespoň jednou bilancoval.“ Nebo ne?

Zcela jistě někdo bilancoval v době kulatých narozenin, jiný v životní krizi, někdo v době smrti svého blízkého, někdo pod dojmem nemoci a/nebo blížící se smrti a někdo na smrtelném loži. Někdo po završené a naplněné životní etapě a někdo – možná jen v jiné životní etapě – při pocitu (ne)naplněného života s myšlenkami (a někdo nejen jimi) na sebevraždu. A někdo možná nikdy nebilancoval – nestihl to, nechtěl, neuměl nebo měl dojem, že není co bilancovat…

Irvin David Yalom, význačný americký existenciální psychoterapeut a psychiatr, ukazuje bilanci svého bohatého devadesátiletého života ve své poslední (?) knize s názvem Stávám se sám sebou: Vzpomínky terapeuta. V organizaci Liga otevřených mužů (LOM) také nabízíme prostor pro bilanci – pokud jste muž a je vám alespoň 35 let – na workshopu Mužská bilance, který bude v listopadu 2020. I sám LOM letos bilancoval, v listopadu 2019 to bylo 20 let, co jsme s Martinem Járou realizovali první „předlomí“ mužský workshop s názvem Rytíři, povaleči a jim podobní v Plzni v hotelu Victoria (jaký jiný název hotelu by měl být pro mužský workshop vhodnější, že?). A četba Yaloma může být dobrou inspirací pro bilanci různého druhu, ať už individuální nebo s LOMem.

Proč je kniha Stávám se sám sebou inspirativní? Yalom se nebojí osobních a zraňujících témat, která sám zažíval, anebo stále zažívá. V knize odkrývá své nejistoty, křehkost, stud, trapnost, různá selhání nebo hrůzu, kterou sám způsobil (hned na stranách 7–9). Nebojí se mluvit o svých snech, někdy až nočních můrách, o svém unikání, o své někdy nutkavé touze po tom, aby si ho někdo všiml, aby byl oceněn, a o tom, jak neuměl prohrávat (např. vzpomínka na šachové partie na s. 23). Píše otevřeně o svém vztahu s otcem a matkou a v neposlední řadě se nebojí mluvit o krátícím se čase a blížící se smrti. Přiznává, že má z ní úzkost a hrůzu, i přes desítky let, kdy se tématu smrti a umírání profesionálně věnuje. Tuto svou hrůzu Yalom naprosto otevřeně odkrývá v popisu události sestřina pohřbu, kdy se zhroutil a nedokázal dokončit svou smuteční řeč (s. 274–275).

O tom všem se nebojí mluvit, ani o mnoha dalších všemožných obavách, úzkostech a hrůzách. Vypráví i o svých osobních terapiích, kdy se tomu všemu snažil více porozumět a čelit. Píše ale také o tom, kdy prožíval spokojenost či štěstí ve svém osobním a rodinném životě, se svou prací nebo kdy a jak prožíval lásku: v patnácti letech se seznámil s Marilyn (s. 62–65), pak chodil s Marilyn, vzal si Marilyn, počal a vychoval s ní 4 děti a velmi pravděpodobně s ní dožije i do své nebo její smrti. Zároveň dokáže otevřeně mluvit o svých erotických frustracích a touhách po jiných ženách (zvláště v době dlouhého odloučení při studiích, s. 74), o strachu z opuštění, i o manželské krizi, kdy se chtěl s Marilyn rozejít. A navíc dokáže velmi intimně psát i o své vděčnosti k Marilyn, svým rodičům, přátelům a učitelům.

Bylo to pro mě silné, často až dojemné čtení, ke knize se opakovaně vracím, náhodně ji otvírám, začítám se do ní, sám bilancuji a říkám si s blížící se padesátkou: „A jak jsem na tom já?“  Nakladatelství Portál postupně vydalo všechny Yalomovy knihy jak beletristické, velmi čtivé i pro ne-psychoterapeuty, tak i jeho základní odborné počiny. A Yalom každé ze svých knih věnuje ve svém vzpomínání kapitolu. Odkrývá tam motivace k jejich napsání. Tím odtajňuje různá nová spojení (pro čtenáře jeho děl), nebo alespoň inspiruje k jejich přečtení ty, kteří jeho ostatní knihy dosud nečetli.

Píšu tuto upoutávku a poslouchám posmrtné čerstvé album dalšího „starého muže“ – Leonarda Cohena. Album se jmenuje Thanks for the Dance a vydal ho Cohenův syn Adam Cohen. A jde to skvěle dohromady. Nevím, jestli se ti dva znali, ale jejich tvorba i pocit, který ve mně oba autoři zanechávají, jsou si velmi podobné, i když každý toho dosahuje jinými prostředky. V každém případě jejich (nejen) bilancující „tance“ stojí za pozornost (nejen) každého muže, který se nebojí podívat do svého nitra a klást si otevřeně příjemné i nepříjemné otázky směřující do minulosti a přítomnosti prožívaného bytí.

Za LOM s vděčností a bilančními inspiracemi Michal Vybíral

Více o knize najdete zde: https://obchod.portal.cz/beletrie/stavam-se-sam-sebou/.

Zdroj obrázku knihy: portal.cz

Mužská bilance

Další články