Raný a předškolní vývoj dítěte nezávisí zdaleka jen na matce. Táta učí dítě novým dovednostem, typicky jízdě na odrážedle, později na kole. Často vybízí k různým hrám, které nenápadně podněcují nejrůznější tělesné a duševní schopnosti. Od lezení na stromy až po rozvoj řeči. Otcové na dítě mluví komplikovaněji než matky a tím ho stimulují, aby i ono používalo složitější jazykové konstrukce. Přítomnost otců také pozitivně ovlivňuje začleňování dětí do sociálního prostředí – a to už od mateřské školy.
Začátek školy je pro každé dítě zásadním milníkem při cestě do světa. Táta je zde, spolu s mámou, veledůležitou figurou, protože tento krok schvaluje a z pozadí jistí. Kromě toho může svoje dítě podpořit tím, že s ním do školy nejen první den, ale i jindy, pravidelně chodí. Zajímá se o jeho pokroky a dělá s ním domácí úkoly. Učí ho, nejen v první třídě, že na výsledcích také záleží a že je nezískáváme zadarmo. Otcové jsou zpravidla ambicióznější než matky, ale pro vývoj dítěte to je jen dobře. Ve škole nebo třeba ve sportu.
Když nejtěžší projevy puberty pominou a děti skutečně přestávají být dětmi, táta by jim měl pořád krýt záda. Už méně jako autorita, zato více jako mentor, který se pomáhá zorientovat ve vztahu ke světu, jeho příležitostem i rizikům. Jaké to je vybrat si školu, přivydělávat si, mít stálého partnera / partnerku a podle jakých hodnot se řídit, když nastanou krizové situace? U hledání odpovědí by otcové neměli chybět. Navíc by měli podpořit, často i finančně, aktivity, které mladého člověka vyvádějí z bezpečného prostoru rodiny. Třeba na zahraniční stáž.zdravého a férového chování. Pokud obstojí, podstatně ovlivní vývojovou dráhu svých dětí a pomůže jim vyhnout se asociálním návykům či závislosti na drogách. Nemluvě o tom, že dcery nasměruje ke kvalitním partnerům a synům dá kvalitní mužský vzor. Mimořádný význam má táta v pubertě. Často je tím, na koho jsou mířeny ty nejdrsnější provokace. Neboť „teens“ se zkrátka potřebují vymezovat. Úkolem otce je, aby tyto provokace, samozřejmě ve spolupráci s matkou, ustál, a udržel pubertální dítě v hranicích.
Dlouhou dobu, od padesátých do devadesátých let 20. století, psychologická věda zdůrazňovala ve vývoji dítěte význam matky. Je jistě nesporný i dnes, zejména v prvních letech života. Nicméně otcové postupně začali, i pod vlivem ženské emancipace, vystupovat ze stínu. A ukázalo se, že jsou pro děti také důležití. Ne snad v nějaké soutěži s matkami, ale v soutěži mezi sebou.
Jak ukázaly výzkumy, děti aktivních otců mají ve srovnání s dětmi otců pasivních, rozuměj nepřítomných, řadu výhod: vykazují vyšší IQ, jsou méně nemocné, více psychicky odolné, mají méně problémů s chováním a jsou odolnější vůči stresu. Méně tendují k delikventnímu chování, kriminalitě a užívání drog. V dospělosti pak zažívají více ekonomických úspěchů, uspokojivější sexuální vztahy i spokojenější manželství. Více si váží sebe sama a, jak jinak, mají se svým otcem pevnější, láskyplnější vztah. (Zdroj dat: www.fatherhoodinstitute.org.)
Věda potvrzuje, co beztak z rodičovské praxe dobře víme. Že dětem se bez časté, pravidelné a osobní přítomnosti otců v dětství, ale i v dalším životě, nedaří dobře. Už jen proto, že nemají pro své chování vzor. Když dítě tátu nevidí, nemá se od koho učit, respektive jeho modelové učení probíhá jinde a jindy než v rodině.
Nemusí to být vždycky vyloženě špatně. Zejména pro děti z rodin, kde otec selhává, může být vazba na dědu, fotbalového trenéra či učitele požehnáním. Jenže i selhávající otec má svůj vliv, vždyť děti ho i přes jeho chyby mají zpravidla rády. Už jen kvůli dětem se mu má dostat pomoci, ať laické (příbuzní a přátelé) nebo profesionální (sociální služby). Pokud otce vyloučíme ze hry, trestáme i děti.
Samozřejmě, podporu si zasluhují všichni tátové. Může jít o podporu státu (týdenní otcovská po narození dítěte), vzdělávacích institucí (tátové jsou zváni na akce školy), neziskových organizací (rodinné centrum pro ně udělá seminář) nebo i podporu mediální (například http://tataweb.cz/). Aby při všech svých povinnostech nezapomínali, že je děti potřebují mít po ruce. A to doslova.
Zdroj: https://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/tata-ma-byt-po-ruce-238.html
