Jaké hrdinské příběhy vás oslovují nebo inspirují? Možná je to Bratrstvo neohrožených, Pán prstenů, Nolanova batmanovská trilogie, Odysseova cesta nebo komediální seriál Ted Lasso. Každý z těchto příběhů je jiný, přesto ale mají něco společného: hrdinové nejsou dokonalí a jejich úspěch závisí také na lidech kolem nich.
Potřebují spojence, kteří jim pomohou, když na to sami nestačí. Někdy je podrží v těžké chvíli, jindy se za ně postaví nebo pro ně něco obětují. Bez pomoci druhých by svých cílů možná nikdy nedosáhli.
V příbězích to přijímáme jako přirozené a chápeme, že i ten nejodvážnější hrdina nemusí všechno zvládnout sám. Proč je tedy v běžném životě tak těžké připustit si, že i my potřebujeme druhé?
„Buď chlap!“ „Vzmuž se!“ „Chlap nebrečí a nestěžuje si.“ „To musíš zvládnout sám.“
Podobné fráze mnozí muži slýchají už od dětství. Tyto stereotypní představy mohou přispívat k jejich společenské izolaci a osamělosti. Muži se kvůli nim často bojí vlastních pocitů a emocí, odmítají si připustit, že potřebují pomoc, obávají se vlastní nedokonalosti a pochybností nebo si pod pojmem „správný chlap“ představují někoho, kdo své emoce potlačuje a vytěsňuje, a tím škodí sám sobě.
Výsledkem může být ztráta důležitých vztahů, osamělost a izolace. Osamělost a pocit osamění jsou pro většinu z nás tíživou a vyčerpávající zkušeností, která může v důsledku ohrožovat i naše duševní a fyzické zdraví.
Zkusme se proto zamyslet nad dvěma otázkami. Když nás někdo požádá o pomoc, jsme ochotni udělat, co je v našich silách? A dokážeme sami o pomoc požádat nebo ji přijmout, když ji potřebujeme?
Být oporou druhým a dovolit druhým, aby byli oporou nám, spolu úzce souvisí. Nemusíme být vždy těmi, kteří mají odpovědi, všechno zvládají a zachraňují ostatní.
Právě takovou zkušenost vzájemné podpory a sounáležitosti nabízejí naše Mužské cesty. Vytvářejí prostor, kde muži mohou zažít, jaké to je být součástí společenství, ve kterém se nemusí spoléhat jen sami na sebe.
Takové setkání se může stát jakousi protilátkou výše citovaným předsudkům. Pro některé účastníky může být důležitým zážitkem už samotné setkání s muži, se kterými si dovedou promluvit i o něčem jiném než o sportu, pivu, ženách nebo autech. Mohou zjistit, že nemusí před ostatními nic předstírat, že jejich otázky a obavy nejsou ojedinělé a že otevřenost nemusí znamenat ztrátu respektu.
Mužské cesty jsou zážitkem sounáležitosti, který posiluje emoční a v důsledku i fyzickou odolnost. V současném světě, kdy čelíme několika krizím současně a mnoho problémů přesahuje možnosti jednotlivce, je schopnost spolupracovat a navzájem se podporovat důležitá nejen pro naše osobní vztahy, ale i pro společnost jako celek.
Gandalf ve Společenstvu prstenu říká: „Rozhodovat můžeme jen o tom, co udělat s časem, který nám byl dán.“ Dovolte mi jeho moudro doplnit: můžeme rozhodovat také o tom, s kým ten čas strávíme a koho si vybereme za společníka na cestě do neznáma.
Autorem článku je psycholog a terapeut Jiří Štěpo.
