Kniha: Jak vést rozhovor s dětmi

11. 7. 2018 Muži a péče, Recenze Lucie Nováková

V nakladatelství Portál vyšla na jaře letošního roku kniha s názvem Pověz mi… Jak vést profesionální rozhovor s dětmi mezi 4 a 12 lety. Její autorkou je nizozemská psycholožka a terapeutka Martine F. Delfos. Přinášíme vám za LOM krátkou upoutávku od Mgr. Michala Vybírala, odborného garanta projektu Muži proti násilí.

Uvedenou knihou dle mého mínění Portál dobře doplňuje již vydané publikace, které se věnují efektivní výchovné práci s dětmi a na které také LOM často upozorňuje nebo je doporučuje při workshopech Agrese je ok, – namátkou Agresivní dítě? od A. Hergenhana (zde odkaz na recenzi) nebo Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku od Jana Svobody (této knize jsme se zatím podrobněji nevěnovali, ale rádi bychom to na podzim napravili). Kniha Pověz mi… je určena především profesionálům pracujícím s dětmi (učitelům, sociálním pracovníkům, terapeutům, vychovatelům atd.), ale i rodičům, kteří se vědomě věnují efektivní komunikaci s dětmi. Klíčovým tématem knihy je otázka: Jak zjistit, co si děti opravdu myslí a co prožívají, aniž bychom jimi manipulovali? Autorka se snaží velmi podrobně a z mnoha různých stran využít svých znalostí různých vývojových stádií dětí, a proto člení svá doporučení, jak s dětmi mluvit, podle jejich věku: 4 – 6, 6 – 8, 8 – 10, 10 – 12 let. Nejprve ovšem na mnoha stranách popisuje, jak vést rozhovor tak, aby se dítě cítilo dospělým respektováno a přijímáno. Velkou pozornost věnuje autorka navázání kontaktu (navazování očního kontaktu, aktivní naslouchání, možnost kombinovat rozhovor s hrou – zvláště u menších dětí) a způsobům, jak navázaný kontakt udržovat (např. pojmenováváním cíle rozhovoru nebo v průběhu pocitů jak dítěte, tak svých).

V další velké části knihy (s. 113 – 148) autorka rozkrývá způsoby a druhy kladení otázek (celkem pojmenovává 13 druhů otázek), přičemž největší pozornost věnuje otázkám pokračovacím či prohlubovacím (tzv. vyptávání, které umožňují dítěti i nám více zkoumat dané téma do hloubky). Jak říká autorka: „Nejběžnější způsob, jak se ptát dále, je ten, že tázavým tónem opakujeme slovo z věty, čímž je druhý stimulován, aby se tématem zabýval hlouběji. Vyptávání je vlastně nejvhodnější způsob navázání hlubšího kontaktu, způsob, jak se důkladněji zabývat nějakým předmětem a dát druhému na vědomí, že ho bereme vážně, a současně zábrana toho, aby v komunikaci vzniklo nedorozumění.“ (s. 139).

Za největší přínos knihy považuji její velkou konkrétnost a šíři (i když tu může čtenář někdy prožívat až jako zahlcující), s jakou se tématu komunikace a tázání s dětmi ve věku 4 – 12 let věnuje. Ale pokud se čtenář knihou „prokouše“ (a může i na přeskáčku, neb některé probírané oblasti mu mohou být známé odjinud), pak může být odměněn větším nadhledem, porozuměním a hlavně novými znalostmi a dovednostmi, které mu posléze pomohou k větší spokojenosti i účinnosti jeho komunikace s dětmi.

Za LOM: Mgr. Michal Vybíral

Další články